Znovuzrození knižního přátelství
Toto léto je všechno jen né okurková sezóna, které jsem se tak bál a díky tomu mohu napsat tento článek. 9. července jsem psal takový smutný článek, jak se mi těžce hledá čas na čtení a pak jsem psal další článek jak jsem strávil 84 hodin u seriálu, takže to vypadá, že bych měl mít na čtení času dost. Jenže mám pocit, že na ten seriál jsem se dost často koukal docela vyřízený, takže to byl takový mezi stav, ve kterém jsem nedokázal číst, ale mohl jsem něco sledovat.
Ke knize jsem se tedy dostal po dost dlouhé době, ale ten pocit mě ujistil o tom co je u mě vnitřně dané a nedá se to ničím zlomit. Znovu to cítím zcela jasně. Kniha je můj nejlepší přítel a ke svému štěstí asi nepotřebuji o dost více, než se stát součásti knihy samotné.
Poslední dobou jsem měl pochybnosti nad mým vztahem ke knihám. Knihy mě popravdě občas tak srali, že tu poslední věc, když jsem potřeboval vidět, když jsem přišel z tehdy ještě kamenné prodejny domů, byla kniha. Z toho narušeného vztahu ve mě zůstávají už jen pochybnosti nad smyslem vlastní domácí knihovny...
Kniha se kterou obnovuji knižní přátelství je Milá č. 18 od Leona Urise.