Zákazníci stále hledají kamennou prodejnu Mercatina
Je to zvláštní. Udělal jsem všechno co jsem mohl, abych všechny informoval, že kamenná prodejna už není, ale i přesto dost často nacházím se kolem mého skladu motat nějaké lidi, kteří se mi snaží vysvětlit, že někde tady je antikvariát. Většinou jsou to lidé ze zahraničí, kteří jezdí do Bystřice bůhví odkud. Většině z těchto lidí vysvětlím, že vstup do skladu není možný, protože Mercatino už je jen online e-shop a bez výčitek se s nimi rozloučím.
Může za to google profil, i přesto, že v rámci služeb jsem zaklikl, že můj obchod neumožňuje nákupy na kamenné prodejně, tak se to tam nezobrazuje. Takže opravdu mercatino vypadá, že možná otevřeno tam je.
Ale dnes to bylo hezké. V areálu, kde mám sklad se teď renovuje starý mlýn. Pracují na něm Ukrajinci se kterými se znám. Umí česky stejně jako já ukrajinsky, ale vždycky si dokážeme dobře popovídat. No a můj dnešní zákazník narazil nejprve na ně. Během balení jsem slyšel jak na mě někdo volá, hází mi oblázky na okno. Otevřu okno a dělník se mi snaží vysvětlit, že za mnou přišel zákazník. Venku stál vedle něj asiat a hned mi bylo jasné, že tohoto pána jsem nemohl poslat někam jako všechny ostatní. Nervózně se usmíval a snažil se mi vysvětlit, že potřebuje jen jednu konkrétní věc.
Šel jsem ven a zjistil jsem, že chce Zahradníkův rok. Byl to první člověk, kterého jsem pustil od zavření krámu k sobě do skladu na nákup. Cítil jsem se s ním docela dobře, ukázal jsem mu poličku s Čapkem a nechal jsem ho tam být a šel si dělat svoje věci, neměl jsem moc času. Nějak tam okamžitě zapadl i když můj sklad nebyl primárně stavěný jako kamenná prodejna. Do Bystřice přišel po svých pěšky z Olomouce. Jak jsme se bavili, tak si všiml nápisu na mém tričku a přeložil znaky a řekl Usagi Yojimbo. Vykouzlil mi úsměv a udělal mi radost. Ten den jsem měl tričko s Usagim, náhoda. Ptal se mě co to je? Byl jsem ze začátku překvapený, že Japonec nezná Usagiho, ale vlastně to dávalo smysl.
Začal jsem mu svou krkolomnou angličtinou vysvětlovat, že ho nezná pravděpodobně proto, protože to není klasická japonská komiksová postava a autor komiksu Usagiho je naturalizovaný američan s Japonskými předky a komiks Usagi je postavička spíše pro evropské čtenáře. Bavili jsme se nakonec docela dlouho v rámci možností o všem možném. Hodina uběhla jako nic, probrali jsme toho docela dost, ale tlačil mě čas. Knihy, které si vybral jsem mu nechal zdarma a ještě jsem mu daroval navíc jediného Usagiho, kterého jsem měl. Jinak mě překvapil jeho věk, protože nevypadal na padesát pět. Za knihy mě chtěl pozvat na kafe, nebo do cukrárny. Jenže já jsem se s ním chtěl ještě potkat, tak jsem ho pozval na středeční deskovku. Budeme hrát Brass. Pro začátečníka asi trošku náročné, ale zase je to Japonec a hra je bez textu, vlastně je univerzální a pro každého. Navíc na vysvětlování pravidel jsem expert, takže pravidla nebudou problém. Brass dokážu vysvětlit každému úplně jednoduše.
Dneska mi kamenná prodejna svým způsobem chyběla. Nevím, ale kdybych mu ty knihy prodal, tak by to nebylo ono. Je potřeba ten můj sklad zútulnit, protože si myslím, že to rozhodně poslední návštěva podobného typu nebyla.