Podzimní výlet na rozhlednu Háj
Tento rok máme výletu méně, ale tento rozhodně se povedl. Když jsem jej doma plánoval, tak jsem neměl kromě rozhledny žádný další významnější cíl.
Tuto trasu jsem šel se ženou, která dlouho na výlet nemohla kvůli zraněnému kotníku. Cesta byla přizpůsobená právě tomu, aby se kotník namáhal co možná nejméně. Zaparkovali jsme u Bludovského nádraží, které se nachází docela dost bokem od města, takže když místní dorazí domů, tak se ještě pěkně projdou. U nádraží se nachází dvě parkovací místa a v neděli ráno byly obě volné. Měl jsem naplánovaný okruh tak, abychom se vraceli cestou zpět právě přes Bludov, kterému jsme se tedy na začátku vyhnuli a vydali se žlutozelenou cestou NS Bludovská stráň. Ze začátku se šlo chvíli lesem. Vlastně to byla první výraznější ochutnávka podzimního počasí. Když jsme vycházeli tak bylo polojasno a téměř bezvětří, ideál. Po půlhodince jsme vyšli z lesa a čekala nás polní cesta, kterou lemovaly jabloně a bylo to snad poprvé co jsme měli k dispozici se ženou takové jablečné hody. Každý strom byl jiný a na výběr byla různorodá směs odrud, které rozhodně v Albertu nejsou k dostání. Jabka chutnala rozhodně jinak než jsem zvyklý, ale pochutnal jsem si, výborná svačina. Byl jsem rád, že jsem vzal větší batoh, který jsme v tomto úseku cesty do půlky zaplnili.
Po půlhodině nás jablečné stromy opustili a po stranách polní cesty se nacházely pastviny a já jsem na jedné z nich potkal krávy. Nejsem žádný znalec dobytka, ale hned jsem pochopil, že ty krávy jsou dokonalé. Nemohl jsem od nich odtrhnout oči. Co si pamatuji, tak mě krávy nijak nikdy nefascinovaly, ale já se z toho místa nemohl hnout. Zůstali jsme tam pár desítek minut. Nedokázal jsem si ty krávy představit jako jídlo a už vůbec jsem si nedokázal představit porážku takových stvoření, která se tu tak v míru pasou. Telata jsem viděl se mezi sebou mazlit, krávy se pokojně pásly, některé přišli docela blízko k nám. Měl jsem chuť se k ním přidat a pást se v klidu společně s nimi.
Neochotně jsem je opustil a pokračovali jsme směrem ke kopcům. Došli jsme do malé vesničky, která měla rozkošné jméno Bludoveček. Chtěli jsme se tam najíst, ale personál restaurace nám dal jasně najevo, že o nás jako stravníky zájem nemají, tak hladoví jsme putovali směrem k rozhledně. Napadlo mě, že si cestu trošku prodloužíme a zkusíme vyjít na vrchol Chocholík 548 m. Cesta na něj byla velmi příjemná, trasa to byla krátká a na vrcholu nás vítalo rozkošné místo s výhledem na Šumperk a Jeseníky. Bylo tam i ohniště a dalo by se tam dost dobře i přespat. Prostor, který se těžko pro něco konkrétního doporučuje, protože tam není nic a zároveň je tam úplně všechno.
I z tohoto místa se mi nechtělo odcházet, ale nakonec jsme se vydali k cíli našeho výletu rozhledně Háji. Cesta na ní byla už do trošku strmějšího kopce. Tady jsem měl trošku větší obavy o kotník Ami, ale vyšli jsme k rozhledně bez úhony. Rozhledna na Háji je s placeným vstupem, ale personál, který nás tam uvítal byl tak milý, že jsem přemýšlel o tom jestli ten den pro nás někdo nearanžuje. Starší pán a paní se nás doptali odkud přicházíme, kam putujeme a poskytli nám všechny informace, které jsme potřebovali vědět. Navíc jsme pořídili pohlednice od místních tvůrců jakým je např. Jakub Hříbek Samozřejmě si u mě všimli, že mám přízvuk a že pravděpodobně nejsem z České republiky, protože můj přízvuk... Přešel jsem to s úsměvem a doplnil jsem fidorkový proviant a na cestu jsem dobral alespoň jedno pivo v plechovce. Rozhledna má dřevěnou konstrukci z masivních trámu a rozhodně je to impozantní tesařská konstrukce. Stavět jí musela být radost. Výstup na vrchol rozhledny doprovázely vytištěné vzkazy z knihy návštěv, které lidé zapsali v říjnu roku 2000 a dětské malby místních malých umělců. Nahoře na rozhledně ve výhledové místnosti je uzavřený prostor. Výhled byl takový nijaký. Nicméně všechno ostatní na rozhledně bylo fajn a samotný personál rozhledny nám výhled úplně vynahradil.
Rozhledna je už za půli cesty a jdeme dál. Po dvou kilometrech přicházíme ke Kostelíčku Boží tělo. Není to doslova boží název místa, který to dokonale vystihuje? V okolí se nachází i křížová cesta. Cestou dolů z rozhledny jsem vypil pivo, které jsem koupil na rozhledně, takže nevím na kolik ve mě působil alkohol, ale tady jsem cítil tolik pozitivní energie kolik se jen do mě vešlo. Stojí za samostatný kratší výlet, který bych zakončil v tomto bodě a už se z něho nehnul. V létě, nebo spíše v pozdním jaru kdy to tady bude rozkvétat, vzít deku a udělat si tu celodenní piknik s knížkou. Vychutnat si toto místo pozorováním od východu do západu slunce. Když jsme sem přišli, tak byl Kostelíček uzavřený a nebyla tady ani noha, ale i přesto tady všechno tak nějak zapadalo na své místo, jakoby ten kostel vyrostl přímo ze země v souladu s okolím. No rozhodně se mi nechtělo z toho místa odejít.
A ještě ten název Kostelíček Boží tělo mě prostě fascinuje, rozhodně je to lepší než svatý Václav atd, kdy jsi panovníci a rádoby světci personifikují církevní stavby jen pro sebe.
Obec Bludov je díky kousku dálnice, která vede ze Zábřehu do Šumperka podle mě trošku izolovaným místem, ale rozhodně nevydá jako nějaký zapadlý kousek na mapě. Ale už jen při procházce jsem si všiml, že je tady všechno trošku jinak, lavičky, zastávky, parky. Zvláštně moderní, netradiční a zároveň úhledné. Rozhodně to vybízelo k delší návštěvě, ale už jsem byl unavený a nic z toho jsem tam nenafotil. Bludovem jsme vlastně jen procházeli. Směřovali jsme k rozhledně Brusná na nízkém holém kopci. Je to nově vybudovaná moderní dřevostavba s kovovým schodištěm, ale když jsem viděl to opotřebené KVH, tak dlouhou životnost tomu nedávám. Na rozhledně je k dispozici dalekohled s kterým jde vidět do širokého okolí docela dobře i věci, které jsem sám nečekal, protože z rozhledny Háj, která je výše jsme tak pěkný výhled neměli.
Pomalé putování od kterého jsem nic nečekal. Chocholík, Háj, ovocné stromy, krávy, rozhledny, lidé. Vše bylo přátelské. Mám několik tras, které s Ami pravidelně chodíme rok co rok a tato mezi ně může určitě patřit bude, kousek od Olomouce. Vlastně nechápu jak mi mohla dodnes uniknout.
