Simona se nikdo na nic neptal
Moje kočka je děsný tragéd. Stěhování máme za sebou. Největší stres tentokrát byl ten kočičí. Však taky se ho nikdo na nic neptal. Dva dny předtím, než jsme se rozhodli přestěhovat, tak jsem se mu to snažil vysvětlit. Mluvil jsem s ním o tom. Chvíli jsem myslel, že mi rozumí, že mě chápe. Před stěhováním jsme měli s Ami různé přípravy a viděl jsem, že kočky jsou nervózní.
No a jak přišlo pondělí 19.1 ráno, tak jsem Pepinku naložil do přenosky, Simona hodil dovnitř svoji bundy a převezl je na do nového bytu. V novém bytě zalezl do přenosky, otočil se zadkem do prostoru, čumákem ke zdi a dva dny mňoukal. Mňoukal úplně jinak, mňoukal smutkem a mě to fakt bolelo. Už jsem pomaloučku nevěděl, co s ním. Nejedl, nechodil na záchod, jen tam byl schovaný v té malé přenosce. Pepinka vylezla mnohem dříve, má dobrodružnější povahu. Novým prostorem vzala za vděk téměř ihned, ale Simon jako správný tragéd prožíval největší smutek, jaký jsme u něj kdy viděli.
Když se kočky přestěhují do nového prostředí, tak jim chvíli trvá, než nový domov přijmou za svůj. Vím, že Simon náš starý bejvák miloval. Taky jsme ho vzali kvůli němu, což byla jedna z největších hloupostí, co jsem kdy udělal. Pamatuji si na to. Pět let zpátky byla moje první věta, když jsem byl na prohlídce bytu: „Tady se Simonovi bude líbit.“ Líbilo, ale ne tak nám. Život v jakémkoliv centru už do konce života vynechám.
Hlásím, že nyní je Simon v pořádku. Koupili jsme si spousty nového vybavení, ale obří škrabadlo v podobě obrovského gauče Simonovi padlo do oka na první pohled. Bohužel nedá se s tím nic dělat, za chvíli z něho nic nezbyde, škrábaní se nedá zabránit, ale já si ho tak přál. Takže to teď beru tak, že ho máme společný. Kromě škrabadla je to i jeho pelíšek, půl noci spí s námi, půl noci na gauči. Pepinka spí na skříni, občas o půlnocí skočí na postel, ale na to už jsme zvyklí ze starého bytu. Dá se na to zvyknout.
Včera se mi zdálo o kočkách, které žijí na ulici. Byly divoké, velké, špinavé, šel z nich strach. Bylo mi jich líto. V něčem mi trošku připomínali mě. Naproti tomu Simon a Pepinka mají všechno. Dokonce jsme pro ně(spíše pro nás) pořídili i automatický záchod pro kočky Petkit pura max. Nechápu, na co jsme tak dlouho čekali. Je to jedna z nejlepších věcí, co jsem si v životě koupil.
Takže stěhování je za mnou...