Neustále změny a hledání nového smyslu v podnikání
Od minulého článku se čas nesl v duchu jakési, možná i zásadní, proměny mého podnikání. Abych řekl pravdu, tak se mi moc ohlížet zpět nechce, ale když se podívám, kde se nacházím teď, tak svým způsobem jsem zase na začátku. Jsem sám. Je to děsivé, protože jsem poslední roky byl zvyklý být obklopený lidmi.
Teď je to úplný opak. Ta změna je velká a příjemná rozhodně není, ale má to něco do sebe a dává mi to smysl, což za posledních osm let můžu napsat o málokteré věci.
Prodejnu nemám už půl roku a občas mi dost chybí, protože vidím, že jsem dost věcí dělal zcela špatně a navíc zároveň bezohledně. Říkám si, že bych některé věci chtěl zkusit znovu. Stejně jako v nějaké hře. V každém případě ani mé nové zkušenosti by na udržení prodejny nestačily, i kdybych se ji snažil provozovat s odstupem po čase. Ta doba je pryč. Původní smysl antikvariátu se za mě díky internetovému prodeji úplně vytratil a je velmi těžké tam nabízet něco jiného než to, pro co antikvariát původně vznikl.
Zaměřil jsem se mnohem více na e-shop. Práce na něm, kterou jsem tam prováděl poslední čtyři roky mě dost štve, frustruje a občas i znechucuje. Všechno je to odbyté, poloviční, nedostatečné, odfláknuté. Nemám rád srovnání s ostatními e-shopy, kde to podle některých lidí ve srovnání obstojí. V tomto směru se většinou srovnávám jen sám se sebou, protože je tam tolik věcí, co lze zlepšovat, že už jen díky tomuto srovnání je práce na měsíce a roky. Zároveň mě srovnání se sebou samým neodvádí od hledání smyslu i v tomto druhu podnikání, který tam nutně potřebuji mít. Srovnání s ostatními by mě naopak mohlo stáhnout směrem, kterým teď zrovna jít nechci.
Líbí se mi ta realita e-shopu, ve kterém už se nelze vymlouvat na to, že zákazníci nechodí proto a proto. Vakuum pro výmluvy. Zvláštní je, že i díky e-shopu vlastně mám teď pozitivnější přístup k zákazníkům, než jsem měl kdykoliv předtím. Nakupující na e-shopu beru velmi vážně a snažím se řešit všechno stejným způsobem, jako bychom stáli naproti sobě. Velkou výhodou je, že pokud řeším nějaký problém, tak většinou je to moje chyba, takže tam není moc co řešit. Otázka spočívá jen v tom, jak to vyřešit, aby se to neopakovalo, a to je občas ten největší oříšek a zároveň výzva, která mě dostatečně uspokojuje.
Myslím si, že pokud se naučím pracovat sám se sebou takovým způsobem, aby mi ta práce dávala dlouhodobě smysl, případně i radost, tak možná poté budu připraven na to, abych se posunul dál a znovu zkusil spolupracovat i s ostatními ...