Má smysl se ptát proč děláme práci kterou děláme podruhé?
Radost z blogování na mercatinu.bearblog je velká. Jde o to, že práce, kterou dělám, mě baví díky tomu o dost více. Většinu mé práce tvoří výkupy, nebo přidávání věcí na e-shop. Díky bearblogu mercatina jsem svou práci opravdu hodně zpomalil za cenu toho, že je práce zábavnější.
Píši si poznámky, které mi běží hlavou, o věcech, které mi procházejí rukama. Není to opravdu nic, co by stálo za řeč, ale kvůli tomu si zjišťuji o věcech mnohem více informací a každé samotné věci, která mě zaujme, dávám mnohem více prostoru. V minulosti se mnohokrát stalo, že mě něco doslova nadchlo, ale jak jsem to dal do regálu nebo poličky, tak už to tam zůstalo a zapomnělo se na to.
Pravděpodobně stejně se na to zapomene i teď, ale díky poznámkám to bude jednoduše dohledatelné a pořád na očích. Struktura bearblogu mercatina stále není hotová, ale kostra už tam je a je pro mě dostatečně užitečná. Stále se sobecky držím myšlenky, že bearblog dělám pro jednoho jediného fanouška, sebe samého.
Problém této práce je, že jí je tolik. Uvědomil jsem si, že můj úkol není procesy zrychlovat, ale pokud chci, aby to bylo pro mě udržitelné, tak je musím zpomalovat. Jít na to úplně naopak. Je nás pár lidí a jediné, co se snažím udržovat, tak je dobrá atmosféra, pohoda, přestávky, občerstvení a dobrá nálada.
Samozřejmě to nejde pořád, snažím se, ať máme nějaký výkon, ale je pro mě důležité ho zásadně neměřit. Nejde to. Pracuji s použitými, starými věcmi. Můžu upravovat spoustu procesů, aby průběh práce byl hladší, ale pořád je nutné dát každé věci svůj čas.
Takže i přesto, že je to práce jen na e-shopu, tak se jí snažím dát význam tím, že budu dávat mnohem větší prostor věcem, které už možná žádný prostor nikde nikdy nedostanou.
Při psaní poznámek vidím, že mě nejčastěji lákají věci ke čtení, o které je velmi malý zájem. Jsou to napůl bezdomovci. Poskytuji jim šanci a dávám jim dočasný azyl a zároveň je chápu, protože sám jsem byl bezdomovec, který tu šanci a azyl dostal, takže se občas dokážu na to naladit. Není jednoduché být použitou knihou ve 21. století a není jednoduché s nimi pracovat. Hledat cesty k tomu, aby práce s těmito věcmi dávala větší smysl, je prioritní úkol, který je přede mnou.
Zkoušel jsem se této zodpovědnosti zbavit tím, že je přehodím na někoho jiného, ale není to možné. Není dostatek peněz. Každý, s kým jsem pracoval, zcela přirozeně má na prvním místě dvě věci: peníze a flexibilitu. Hledání smyslu je super věc, ale dělat pro to něco navíc nedává žádný smysl pro nikoho, kdo nebyl na jejich místě. Je to nutné až takto hrotit? Ano, pokud se tím chci živit.