Nesouvislé poznámky (filmy, mráz, vlak, sekiro, rok od stěhování)
Filmy a seriály a hudbu budu řadit jinak, než do jednotlivých příspěvků. Nějak mi to nevyhovuje, protože třeba sleduji, poslouchám více věcí najednou. Vytvořím si koncept a do něj si budu něco průběžně psát, dělat si poznámky. Jen pokud by to stálo za samostatný příspěvek, tak to dám, jak jsem to dělal dosud.
Začátek roku 2026 je dobrý, spousta práce a stěhování. Jak je možné, že mi to téměř každý rok vychází na leden, únor. Přál bych si, aby to vyšlo někdy i na pozdní jaro, začátek léta.
Nyní nemůžu do práce jezdit na kole. Cesta z Bystrovan do Bystřice je úplně ledová už několik týdnů. Stejně v tom mrazu na kole je to dost na prd. Pokud nejezdím autem, tak vyrážím na vlak. Pěšky z centra je to fakt mrazivá procházka. Vlastně původně jsem chtěl jezdit tramvají, ale viděl jsem, že musím několik minut čekat, tak jsem raději šel, měl jsem na to čas. Poprvé, jak jsem jel v novém roce vlakem, tak jsem na nádraží dorazil s předstihem. Měl jsem půlhodinu navíc, tak jsem šel do čekárny, která byla plná lidí bez domova. Vytáhl jsem knížku a četl jsem si „Kroniku ptáčka na klíček“. Když jsem se podíval na jejich oblečení, tak jsem si všiml, že vypadám podobně jako lidé bez domova. Moje obnošená taktická bunda už vykazuje známky výraznějšího opotřebení, ale stále mi dobře slouží, stejně jako armádní taktické kapsové kalhoty, ve kterých chodím do práce, stěhuju, stavím, mají také svůj vrchol za sebou.
Je to tak, že útulnější čekárny a nádraží se nestaví jen proto, protože by byly útulnou lidí bez domova? Necítil jsem se tam moc dobře. Šel jsem čekat na vlak do Bystřice. Většinou stojí na nástupišti č. 5. Nějaký jsem tam viděl, svítilo se v něm. Vešel jsem do něj, bylo tam teplo, ale uklízečky na mě začaly pokřikovat, že ten vlak nikam nejede a uklízí se. Napadlo mě, že si možná o mě mysleli, že jsem také člověk bez domova, který se chce je zadarmo zahřát.
Ale když vím, že budu v teple, tak mě baví mrznout. Tedy čekal jsem pár minut na vlak, který skutečně brzo dorazil. To mám rád, protože vždy přijede dříve. Lze do něj sednout a patnáct minut si tam můžu číst. Vlak do Bystřice jede osm minut, je to intenzivní jízda a myslím si, že pokud cestující ví, kam se dívat, tak je možné si jí pořádně užít. Asi bych to nikomu nedoporučil, kdo by se přijel podívat do Olomouce na prvním místě, ale rozhodně ta jízda stojí za to. Těžko říct proč, každý si na to musí přijít sám.
Nemám moc času na hry, ale japonskou hru Sekiro jsem prodal a nedohrál jsem ji. Hra Sekiro mě znechutila. Líbí se mi svět, vlastně se mi líbí i ten soubojový systém, ale nemám čas se učit mačkat tlačítka jako robot v soubojích s bossy. Navíc ty dva útoky, které se nedají vykrýt. Proč musí být nad oběma jeden stejný červený znak? Jak mám poznat, který je který? To jako fakt v té milisekundě mám pochopit a rozlišit typ útoku a ještě přitom zvolit obranu. Zklamalo mě to a muselo to jít tedy pryč. Prodali jsme to na Vinted v podstatě do pěti minut za 599 Kč.
Co teď? Můj přestěhovaný antikvariát je po roce mým nejmilejším útočištěm. Ještě před půlrokem jsem nevěřil, že to může být místem, kde budu nejraději trávit svůj čas. Trávím tam tedy docela dost času, protože se mi podařilo dotvořit prostor, ve kterém má smysl být a pracovat. Ještě stále mě čekají malé úpravy, ale už toho moc nezbývá. To znamená, že v podstatě se mohu soustředit čistě na práci, protože e-shop má koncept už pevně daný. Teď už jen budu posouvat to, co funguje, směrem, ve kterém je to aktuálně nastaveno.