Nesouvislé poznámky (dokumenty, paměť, opakováni, informace)
Dnes jsem si byl vyřizovat občanku. Zrovna to tak všechno vyšlo. Platnost mi vypršela 13.1, stěhovat jsme se měli teprve nyní, ale podařilo se mi to téměř o půlměsíc ukecat. No v každém případě občanku nemělo cenu tedy dělat dříve. Byl jsem z toho děsně nervózní, protože na staré občance jsem měl ještě vlasy. Věděl jsem, že na nové občance budu bez vlasů, bál jsem se toho, jak budu vypadat na občance bez těch vlasů vypadat, ale nakonec jsem byl nadšený jak malé děcko. Konečně budu mít pořádnou občanku, protože ty fotky se fakt povedly. Snad poprvé na dokumentech vypadám šťastný. Na pasu i na občance. Absolutně dokonalé, vlasy nevlasy. Já se vlastně na to těším jak pas s občankou dorazí.
U vyřizování občanky mi došlo, že se štěstím budu vyřizovat další dvě, max tři další. Na úřadě mě tedy provázela špetka pocitu pomíjivosti. Při čekání na kabinku jsem přemýšlel nad tím, jakým způsobem bude probíhat vyřízení dokladu při příští návštěvě za x let. Protože třeba evidence dokladů při změně trvalého pobytu mi dnes přijde jako jednoduše nahraditelné pracovní místo v brzké době pomocí AI. Vlastně i vytvoření dokladu, nevím, proč by mělo probíhat tak jako dosud. Jednoduché opakující se procesy, které vybízejí k automatizaci, by byl hřích nezprocesovat pomocí AI. Jestli je to špatně, nebo dobře, uvidíme, ale píšu si to tady, protože sázím na to, že to tak bude, a pokud ne, tak je to plýtvání penězi.
Píši si tady ty věci i kvůli paměti, protože to já mám takový objev, který za moc nestojí a někdo ho už má možná za sebou, ale já jsem zjistil, že moje paměť je opravdu velmi špatná. Díky tomu si ale můžu pouštět filmy, které jsem viděl, ale jediné, co si z nich pamatuju, jsou herci, kteří tam hráli. Příběh si nepamatuji vůbec, jako kdybych se na to díval úplně poprvé. Nechápu, jak mi se mi to může takto z hlavy vymazat. Píši o věcech, které jsem viděl tak zhruba před dvaceti lety. Mám účet na čsfd a fascinují mě moje komentáře, které jsem věcem dával, hodnocení, které jsem uděloval. Po opakovaném shlédnutí mě čtení těchto mých starých komentářů posouvá k úvaze, co to bylo vlastně za šíleného člověka, který to před tím psal? Přece s ním už nemám kromě sebe nic společného. Protože názor mám po opakovaném shlédnutí někdy mírně jiný, ale někdy úplně opačný. To už nejsem já. Neříkám, že bych se styděl, ale spíše nerozumím, na základě čeho jsem došel k tomu, k čemu jsem došel, protože jsem si to nikde nepoznamenal, tak to nevím.
Stěhování, pomíjivost, dokumenty, špatná paměť a spousty filmů, věcí, informací, vjemů a inspirace zároveň s tím, jak se snad poprvé zvyšují mé osobní životní možnosti, mě mírně paralyzují. Cítím se občas trošku ztracený mezi vším tím, co bych chtěl, co mi přijde dobré, co by stálo za zájem, co bych chtěl zkusit, vidět, zažít. Je toho tolik a času je tak málo...
Když si nejsem jistý, tak jako každý tyto věci nechávám na náhodě.