Najít si čas na čtení
Návrat ke knihám, nebo spíše ke čtení je těžší než se zdá. Chci si prostě více číst a mít na to více času, ale mám pocit, že čím více se snažím na to vytvořit ten prostor, tak tím méně času na to mám. Alespoň po dlouhé době vidím zase nějaký horizont, sice je vzdálený, ale někde tam v dálce ten čas a prostor je. Ještě nedávno jsem neměl ani ten horizont. Je to velmi nebezpečná iluze do které jsem se zamotal, když jsem otevíral mercatino. Doslova jsem si myslel, nebo spíše možná slepě věřil, že člověk obklopený knihami to nemůže mít jinak. Určitě klapky na očích. Prozřel jsem? Ani náhodou, pořád se částečně motám, ale už bez klapek. To je pro mě novinka.
Ale není to jen o času, je to také o vnitřním prostoru a klidu, který je potřeba na dobré čtení také. Rozhodně v tomto druhu podnikání (jestli to lze vlastně tak nazvat) lze najít různé věci, ale čas a prostor na čtení najít je dost obtížné. Nedávno jsem tady ne Bearu četl nějaký článek, který jsem našel v discovery. Nějaký bloger se zamýšlel nad tím, kolik knih asi do konce života ještě přečte, pokud bude číst takovým tempem jako nyní a dal si nějakou předpokládanou délku dožití. Byl to malý článek, ale úderný a bolavý. Aplikoval jsem jeho počty i na sebe a nepříjemně to do mě bodlo. Takto doslova jsem se nad tím ještě asi nikdy nezamyslel, nebo jsem se možná tomu podvědomě vyhýbal. Můj výsledek ukázal, že kdybych četl takovým tempem jako poslední dva roky, tak na mě čeká do konce života (v případě že takovou délkou života budu obdarován) zhruba 70 knih. Ještě i teď jak to píšu, tak cítím, jak se mi zrychluje tep. Sere mě to.
Zároveň vnímám, že to není jenom o knihách a množství přečtených knih, ale úplně o všem kolem. Tak malý zastrčený článek a úplně mi změnil pohled na velkou část věcí. Rozhodil mě, svým způsobem paralyzoval, ale zároveň jsem i díky němu v jednom směru šlápl na plyn.