Nadmořská výška sedátka
Moje jízdy na kole na sklad do Velké Bystřice provázejí komplikace. Řeším problémy s jízdou celý rok. Občas některé problémy přehlížím, protože to přece není až takový problém, ale už to přesáhlo všechny meze.
Během jízdy do Bystřice se mi sedátko posunuje dolů, i když rychloupínák je utažený. Je to deset kilometrů a já jsem si vyvinul mimořádnou citlivost na to, jak se mi posunuje zadek po milimetrech dolů. Naposledy jsem to chtěl dotáhnout kombinačkami a urval jsem závit. Na kole jsem jel do Bystřice s volným sedátkem, které spadlo dolů. Jenže cestou jsem potkal servis na kola. Už jsem tady několikrát byl. Nejsem si jistý, jestli mě vidí rádi, ale nestalo by se, že by se tvářili nadšeně. Dorazím vždy s nějakou maličkostí. Nejlevnější kolo se tu prodává za 50 000 Kč. Chtěl jsem si tu koupit helmu na kolo, ale nemají žádnou pod 4 000 Kč, takže tady otravuji jen s blbostmi jako je defekt, zvonek na kolo atd... No ale teď mělo být otevřeno a je zavřeno. Možná inventura. Koukám, opírám se o bránu a vyskočí asi majitel, že pokud se budu opírat o tu bránu, tak může spadnout na zem, a proto bych se jí neměl dotýkat. Zvláštní. I kdyby do ní omylem nacouvala Avia, tak by nespadla, ale nechtěl jsem se hádat. Potřeboval jsem jen spravit sedátko. Když jsem mu vyprávěl svůj příběh se sedátkem, jak dlouho to trvá, jak mě to trápí a jak jsem si to zkoušel spravit sám, tak jsem viděl ve tváři majitele mírně otrávený výraz. V každém případě mi řekl, že na to se musí jít jinak. No jasně, proto jsem tam přijel. Zajímalo mě, jak to bude řešit on. Zaparkoval jsem kolo do stojanu, on zašel dovnitř, za chvíli vyšel ven a donesl sáček, ve kterém byl skoro stejný rychloupínák, jaký jsem já urval. Čekal jsem něco jiného. Jiný druh zafixování sedátkové tyče. I kdyby mi to měl zavařit, hlavně ať to drží. Můj starý zničený rychloupínák jsme společně dali pryč a začali jsme montovat nový. Byla to zmatená společná práce. Strašně moc se mi to líbilo. Působilo to nešikovně, zamotaně, ale nakonec jsme rychloupínák nasadili.
Jenže já jsem nechápal, jaký je v tom rozdíl. Říkal jsem mu, že i předtím mi se zataženým upínákem padalo sedátko dolů. No a on mi řekl něco, co mě skutečně šokovalo: že tam mám na tu tyč dát zubní pastu. Nevěděl jsem, jestli si v ten moment dělá ze mě srandu, ale viděl jsem, že to myslí vážně. 300 Kč stál nový rychloupínák a pět minut práce + cenná rada se zubní pastou. Samozřejmě jak jsem jel do Bystřice, tak sedátko postupně klesalo dolů. Navíc daleko častěji než u starého rychloupínáku. Sesedal jsem z kola nejméně desetkrát, abych posouval sedátko nahoru. Byl jsem tak zoufalý, že první věc, kterou jsem udělal po příjezdu do práce, byl nákup zubní pasty. Koupil jsem ten nejlevnější Signál a šel jsem něco dělat.
Odpoledne, když jsem se chystal domů, tak jsem si uvědomil, že pořád nemám spravené sedátko. Vzpomněl jsem si na zubní pastu. Šel jsem na chodbu, sundal sedátko, na dlaň jsem si namačkal zubní pastu a začal jsem to aplikovat na tyč. Bylo to divné. Už se stmívalo. Se sedátkem, zubní pastou a tyčí jsem si připadal jako blbec. Zubní pasta šla z rukou dost těžce dolů. Přidělal jsem tyč do kola, zatáhl rychloupínák, ale ještě jsem to z druhé strany znovu dotáhl kombinačkami a dával jsem si sakra pozor, abych to neurval za jeden den podruhé.
Za tmy se zapnutým světlem jsem jel domů a celou dobu jsem soustředěně vnímal nadmořskou výšku mého sedátka. Ano, posunovalo se to, ale úplně minimálně. V centru Olomouce jsem to povytáhl jen mírně, ale asi to fakt fungovalo. Vzpomněl jsem si na luxusní prodejnu kol, kde utahují sedátka pomocí zubní pasty. Byl jsem vděčný, že to mám opraveno. Zítra tam jedu zase jen na skok a budu moci skutečně vyzkoušet sílu zubní pasty na jiném místě než na zubech.