Četl jsem to nebo ne?
Jsou svátky a mám absolutní klid na čtení. Už před svátky jsem rozečetl Murakamiho Kroniku ptáčka na klíček. Zatím jsem zhruba někde za třetinou a vlastně vůbec netuším, o čem ani zhruba příběh samotný je a kterým směrem se bude posouvat. Je to tak neurčité a těžce uchopitelné, že se ani nepokouším nad tím nějak víc přemýšlet.
Uvažoval jsem, že po dočtení této knihy si přečtu další knihu od Murakamiho, Kafku na pobřeží. Jenže mám pocit, že jsem to už četl, ale nejsem si tím jistý. Přečetl jsem si anotaci ke knize i recenzi. Působilo to na mě dost neurčitě. Připomíná mi to velmi vzdálený svět. Jestli jsem to přečetl a nezůstal ve mně ani vzdálený dojem, tak co to je za příběh? Kam to ve mně zapadlo? První věc, kterou jsem od Murakamiho přečetl, byl 1Q84. Dojem z toho mám silný. Bylo to první setkání. Překvapení, šok, ale co si z toho pamatuju? Dva měsíce, kukly, trošku hlavního hrdinu a téměř nic víc.
Ale stejně jako teď, když čtu tuto Kroniku ptáčka na klíček, tak už teď mám pocit neuchopitelných postav, rozmazané atmosféry. Komu bych to vlastně doporučil? Co bych na tom vypíchl jako důvod, proč si to přečíst? Nejvýraznější a snadno zapamatovatelná část v příběhu je ta, kdy se vzpomíná na stahování člověka z kůže zaživa, ale byla to vedlejší část. Hlavní linie příběhu se zatím skrývá přede mnou. Ale i předtím u ostatních knih to byla hra na schovávanou. A dost často, i když se vyložily karty, tak to bylo všechno dost neurčité. Zatracený Murakami a Kafka na pobřeží. Nerad bych četl stejnou knihu podruhé, ale když už si to nepamatuju, tak by to snad ani nevadilo.
Ještě jsem se mrkl na Databázi knih. Na svůj starý profil, který už nepoužívám, a našel jsem tam komentář. Sláva, četl jsem to, ale komentář vystihuje vše.
Vše v této knize pochopil asi jedině sám Murakami. Těžko popsat dojmy. Po přečtení této knihy se vše změnilo. Nezůstal kámen na kameni. Snažím se. Nenacházím slova. Pád do hlubin duše autora. Sedím zde s knihou v ruce. Zůstal jen klid, vděčnost a radost.