Cesta do práce mi mění cíle
Jezdit na kole do práce a potom zpátky je pro mě jedna z největších změn, jaká se mi v poslední době udála. Osm let jsem chodil do práce pěšky, a nebo na sklad autem. Teď to většinou válím do Mercatina, které je v Bystřici na kole. Cesta je pěkná, vede cyklistickou stezkou podél řeky, luk a polí.
Někdy jedu, co to dá, ale poslední dobou si to užívám a spíš se na kole do práce courám. Navíc zpátky volím jinou cestu. Z Bystřice jedu nejprve do Mariánského údolí a potom musím vyjet kopec na Posluchov. Je to 2 km čistě do kopce.
Vlastně poprvé jsem to jel před týdnem. To, že jezdím na kole půl roku po rovince, nemělo téměř žádný vliv na to, že jsem na tom kopci málem vypustil duši a poníženě jsem z kola skoro zesedl. Matně jsem si pamatoval, že stačí do kopce snížit jen převod, a pak už to jede samo i nahoru. V mých vzpomínkách nebylo nic o děsu a hrůze. Poznání strmé cesty vzhůru bylo opravdu bolestivé, ale teď už to jede v pohodě. Navíc cesta z Posluchova vede na Radíkov, kde je možné si dát pivo, polévku, a nebo velmi dobrý langoš a přitom si počíst na chvíli. Boží. Potom kopcem dolů na Svatý Kopeček lesem, a z něj už je to šupem do Olomouce. Ta cesta na kole je pro mě tak zásadní, že při rozhodování o budoucnosti bude vždy jedním z významných faktorů, protože bych o ní nerad přišel. Už jedině za nějakou lepší. Cítím se daleko lépe fyzicky, duševně. Pomáhá mi to, i když mi není nejlépe. Na kolo a cestu se můžu vždy spolehnout.
¨Mimo jiné to kolo působí na mě tak pozitivně, že se usměju i na starší paní, která se do mě pustila v Posluchově u odpočívadla, kde se dalo dofoukat kolo a udělat drobný servis. Začala tam peskovat v tom smyslu, že když už jezdím kolem, tak doufá, že to tady zůstane v pořádku a nebude to zničené, protože prý je toto zařízení jediné v okolí, které je jakžtakž funkční. Shodou okolností jsem si chtěl dofoukat kolo i v Mariánském údolí pár kilometrů předtím, a tam jsem to viděl skutečně poškozené. Za normálních okolností by mě tato protivná babča fakt dost naštvala, ale teď jsem se na ni usmál a slíbil jsem jí, že na to osobně dohlédnu. Sice se na mě celou dobu mračila, co jsem tam byl, ale vůbec mi to nevadilo, naopak mě bavila a měl jsem z ní radost...