Být nebo nebýt jako Tony Soprano?
Minulý rok jsem byl dost pracovně vytížený. Hlavně ke konci po létu jsem se už doslova táhl jak kopa hoven do konce roku. Někdy v té době jsem narazil na HBO znovu na Rodinu Sopránů. Psal jsem o tom i na blog mercatina, protože k tomu, abych na to zkusil znovu kouknout, mě donutil prodej Bluray, které jsem od někoho koupil.
Rodina Sopránů je přesně ten seriál, do kterého se musí dozrát. Ono to bude znít strašně hloupě v kontextu toho, o čem ten seriál je. Možná by bylo lepší napsat, že než dozrát je lepší dohnít. Ale zkoušel jsem to rozkoukat dvatkrát a nechápal jsem, proč bych na to koukal. Přišlo mi to prázdné, přeceněné něco, co vlastně ani nejde pořádně popsat.
No a teď znovu po letech třetí pokus, který mě vtáhl hned od prvního pilotního dílu. Tony Sopráno. Gangster, který má ženu, dvě děti a navíc svůj podnik na zpracování odpadu. Nic víc, fakt je to vlastně jen o tom.
Když jsem se na to začal dívat, tak jsem se zmínil svému nejlepšímu kamarádovi, že na to koukám, že to udělalo na mě po první sérii velký dojem, ale že taky po té první sérii vlastně vůbec nevím, kam to zařadit. Jestli do komedie, sitcomu, dramatu, gangsterky. Věděl jsem, že to miluju, ale nedokázal jsem přesně popsat proč. Nevím jak, ale přesvědčil jsem ho, aby obětoval 70 hodin svého života a podíval se na to taky.
Martin na rozdíl ode mě měl jasno v tom, že všechny postavy v seriálu jsou úplní idioti. Fascinovalo ho to, ale rozhodně se mu to nijak nelíbilo. Myslím, že byl rád, když na seriál dokoukal a nemusel se k tomu vůbec vracet. No já to měl trošku jinak, protože v každém z těch idiotů jsem se opravdu hodně viděl. Někdy více, někdy méně, ale bylo to tam. Dokonce i mezi podobnými idioty jsem vyrůstal, takže mi to najednou bylo blízké. Každopádně takový obrázek hned ze začátku si divák neudělá. Ze začátku je spíše zmatený.
Celý seriál provází skvělé intro, kde hlavní znělka Woke Up This Morning hraje v pozadí Tonyho jízdy autem. U tohoto seriálu jsem se nejenže pustil každé intro, ale vyloženě se na něj těšil.
Čím déle jsem seriál sledoval, tak tím více jsem se těšil na konec. Ne protože by mě to nebavilo, ale přišlo mi to příliš skutečné a svým způsobem vyčerpávající. Scénař seriálu má plno nedokonalostí, spoustu nedořešených věcí a linek, ale znovu i v tomto směru mi to nevadilo. Proč by mělo být všechno ukončené, nějak uzavřené. Mně se naopak ta roztěkanost scénaře líbila.
Toto jsem také psal myslím na blog mercatina, ale zakončení seriálu bylo něco, co mě úplně dostalo. Hodně mě naštvalo, že jsem se nedržel původního plánu kouknout poslední díl seriálu na Silvestra a společně s Tonym oslavit Nový rok. Takový tip pro kohokoliv. Poslední díl koukněte na nějaký speciální den. Stojí to za to.
Uběhly zhruba tři týdny od shlédnutí tohoto zaprášeného pokladu a Tony zůstává stále se mnou. Žena mi k Vánocům pořídila tričko, ale stále ještě z Ameriky nedoputovalo. No když mi ukázala, co mi putuje jako dárek, byl jsem nadšený. Ono to tričko není tak jednoduché vybrat. Protože na samotném Tonym, když ho člověk jen tak vidí, není absolutně nic zajímavého, ale tričko, které dostanu já, je dokonalé.