Bloodborne, Sekiro, Promarněný život
Během víkendu se mi podařilo dohrát Bloodborne a hned na to jsem si musel pořídit další a poslední hru od Fromsoftware, kterou si užívám způsobem, který jsem ani sám nečekal. Je to zvláštní, ale jak tyto hry hraju v pořadí ve kterém jsem o panictví přišel s Elden Ringem u Bloodbornu jsem prožíval souls pubertu a u Sekira cítím, že dospívám způsobem, který je herně krutou a nejtěžší zkouškou. Je to rozhodně hra, která mě chce naprosto celého. Vyžaduje oddanost, která nesmí mít žádné pochybnosti. Cítím se tím úplně pohlcený. Učím se pokoře a absolutnímu soustředění, protože tady není místo na nic jiného. Předchozí dvě hry mi teď připadají jako procházka růžovým sadem. Díky japonskému prostředí je to pro mě zážitek na celý život a žasnu nad tím, jak někdo dokáže vymyslet něco tak dokonalého a rozdílného jako jsou tyto tři tituly.
Souls hry hraju poslední dva roky a pro mě osobně jsou svým způsobem meditací u které se úplně odreaguji. Už teď se těším na Lies of P a Nioh, ale bůh ví jak dlouho mi bude trvat Sekiro dohrát. Avizovanou dobu dohrání 30 hodin? No budu rád, když to stihnu do stovky.
Protože většinou ve volném čase hraju, tak mi na čtení poslední týdny nezbyvá moc času, ale půjčil jsem si v knihovně od Anselma Grunna knihu Nepromarni svůj život. Od autora jsem už četl jednu knihu, která se mi v té době hodně líbila O mlčení, takže jsem věděl do čeho zhruba jdu a nelituju. Jsem proti tomu, abych doma měl nějaké knihy a vytvářel si vlastní knihovnu, ale tuto knihu by mě vlastně tam vůbec nevadilo mít, protože jí lze kdykoliv otevřít a něco jedinečného si z ní vzít.
U této knihy jsem někdy nedokázal pochopit skutečný význam autorových myšlenek. Totiž nebyl jsem si jistý, jak moc vážně myslí to co píše, občas jsem měl dokonce pocit, že si v kapitolách pravidelně protiřečí a ještě, když byla v každé kapitole na konci do toho zatažená část, co na to říká Bible, tak jsem byl dokonalé zmatený, ale stále mě to v něčem inspirovalo. Co na to říká bible mi přišlo fajn, přestože mě to někdy přišlo docela úsměvné. Nevím co přesně jsem si z té knihy odnesl, ale mám pocit že Anselm musí být fajn chlapík, kterého bych rád někdy potkal a asi si půjčím další knihu.